Představte si fórum, kde lidé místo receptů na těsto nebo sestavy do posilovny probírají, v jaké fázi vhledu se právě nacházejí a jestli už dosáhli "prvního stupně probuzení". Zní to jako scéna z okraje internetu – a částečně to tak i je. Tohle je pragmatická dharma: hnutí, které vzniklo na pomezí buddhistické meditace, medicíny a technologické kultury Silicon Valley, a jehož ústřední myšlenka je jednoduchá až troufalá. Probuzení není mlhavý mystický zážitek vyhrazený mnichům po desetiletích v klášteře. Je to reálný, popsatelný cíl, ke kterému vede trénink – a o výsledcích se dá mluvit stejně věcně jako o zlepšeném běžeckém čase.

Lékař, který o sobě řekl, že je arahat

Klíčovou postavou příběhu je Daniel M. Ingram, americký lékař urgentní medicíny (dnes už v důchodu), který v roce 2008 vydal knihu "Mastering the Core Teachings of the Buddha" (v roce 2018 vyšlo rozšířené vydání MCTB2). Ingram v ní otevřeně tvrdí, že dosáhl stavu arahata – tedy plného probuzení v théravádové terminologii. To je v západním buddhismu extrémně kontroverzní gesto: podobná tvrzení se tradičně nedělají veřejně, natož v knize prodávané na internetu.

Po jeho boku stojí Kenneth Folk, dlouholetý praktikant metody vipassany podle Mahásí Sajadó, kterého řada lidí považuje za druhého spoluzakladatele hnutí. Společně – a s dalšími praktikujícími – rozbili nepsané pravidlo: o meditačních zážitcích a "dosažených stupních" se v klášterní tradici mlčí, aby to nepodporovalo ego. Pragmatická dharma řekla: proč vlastně? Když si sportovci mohou vzájemně porovnávat výkony a lékaři diagnózy, proč by meditující nemohli mluvit o tom, co se jim v mysli skutečně děje?

Fórum, kde se nic netajilo

V roce 2009 Ingram otevřel Dharma Overground – online fórum bez hierarchie, kde se otevřeně diskutovalo jak o technikách, tak o dosažených stavech. Byl to prostor, kam mohl přijít úplně obyčejný člověk se zaměstnáním a rodinou a napsat: "Meditoval jsem tři hodiny denně a myslím, že jsem prošel něčím, co se v textech popisuje jako 'temná noc'. Co s tím?" A dostal odpověď od lidí, kteří tím prošli taky.

Metodologicky se hnutí opírá o théravádové mapy vhledu – takzvané ňány, tedy stupně poznání popsané ve staré komentářové literatuře, a čtyřstupňový model cest probuzení. Tyto mapy fungují jako jakýsi GPS pro vnitřní zkušenost: člověk sleduje charakteristické znaky jednotlivých fází a podle nich odhaduje, kde v procesu je. Důraz je přitom na to, co funguje – ať už technika pochází z théravády, zenu nebo tibetského buddhismu. Tahle všežravost je typická i pro širší přístupy jako vipassanu nebo šamathu, jen pragmatická dharma je posouvá do polohy "udělej si sám a měř si výsledky".

Odvrácená strana map: temná noc

Otevřenost má cenu. Jedna z fází na mapě ňán se nazývá dukkha ňány, lidově "temná noc" – období, kdy meditace může vyvolat úzkost, depersonalizaci nebo silné emoční turbulence. MCTB tuhle fázi zpopularizovalo a udělalo z ní téma, o kterém se dá mluvit nahlas, místo aby si člověk myslel, že se s ním děje něco nenormálního.

To přitáhlo pozornost i klinického výzkumu. Doktorka Willoughby Britton z Brown University vedla studii "The Varieties of Contemplative Experience", která systematicky zdokumentovala nežádoucí účinky meditace, a založila neziskovou organizaci Cheetah House, jež lidem v obtížích pomáhá. Podle odhadů z výzkumu zažívá zhruba desetina pravidelně meditujících nežádoucí účinky trvající měsíc a déle. To není argument proti meditaci jako takové, ale připomínka, že jde o mocný nástroj, který si zaslouží respekt – a ideálně i podporu, když se něco zvrtne.

Kritika z akademické strany

Hnutí si přirozeně vysloužilo i odpor. Mnich a badatel Bhikkhu Anālayo publikoval v roce 2020 v časopise Mindfulness ostrou kritiku, v níž zpochybnil jak metodologickou solidnost map vhledu, tak samotnou myšlenku veřejně deklarovaných "stupňů probuzení". Ingram na kritiku veřejně reagoval a diskuse mezi akademickým buddhismem a pragmatickou dharmou pokračuje dodnes. Jde v podstatě o starý spor: má se duchovní zrání měřit a kategorizovat, nebo se tím ztrácí právě to podstatné?

Mimochodem, ne každé prohlášení o dosaženém probuzení má za sebou roky systematické praxe s mapami a fórem plným zpětné vazby. V květnu 2020 se taiwansko-americký fitness youtuber Frank Yang prohlásil arhatem – což se stalo symbolem toho, jak snadno se online sebeprezentace může s vážně míněnou praxí splést dohromady.

Kam se scéna posunula

Dharma Overground jako centrum dění postupně vystřídaly jiné platformy – Reddit (subreddit r/streamentry), různé Discordy a Substacky; samotné fórum dnes funguje pod hlavičkou Buddhist Geeks. A hnutí samo prošlo sebereflexí. V roce 2020 Ingram spoluzaložil Emergent Phenomenology Research Consortium (EPRC), který zkoumá neobvyklé meditační zážitky s klinickou přesností – v roce 2024 vyšla recenzovaná teoretická práce z tohoto výzkumu. V dubnu 2025 proběhl rozhovor, v němž se pragmatická dharma sama kriticky ptala, jestli její posedlost mapami nevedla k jisté neochotě uznat jiné, stejně platné cesty k probuzení. A letos v březnu se Ingram objevil na obnoveném podcastu Buddhist Geeks.

Jinými slovy: hnutí, které začalo jako provokativní gesto "pojďme o tom mluvit narovinu", dozrálo do fáze, kdy se ptá samo sebe, jestli tou narovinou náhodou nevidělo jen jeden úhel pohledu.

Co si z toho vzít

Pragmatická dharma není návod, který by měl každý bez výhrad následovat – ale je to cenná připomínka dvou věcí najednou. Za prvé, že meditační zkušenost se dá brát vážně, zkoumat a sdílet bez zbytečného mystična. Za druhé, že žádná mapa, jakkoli podrobná, nenahradí opatrnost, pokoru a občas i pomoc zvenčí. Zatím to nikomu nezničilo karmu, ale pár lidí to poslalo na měsíc do temné noci.