Když si představíte meditujícího člověka, pravděpodobně vidíte tichou postavu se zavřenýma očima, sám nebo sama v místnosti, možná v sále plném dalších tichých postav. Tenhle obraz je starý přes dva tisíce let a pořád platí pro naprostou většinu praxe. Ale vedle něj se v posledních dvaceti letech vyvinula podivná odnož: lidé si sedají do kruhu a nahlas si říkají, co právě pozorují v mysli. „Slyším." „Tlak." „Plánování." Někdo tomu říká sociální meditace, jiní multiplayer meditation. Zní to jako oxymóron – a možná trochu i je.

Odkud se to vzalo

Kořeny sahají k tradiční technice noting, kterou zpopularizoval barmský učitel Mahásí Sajadó: praktikující si v duchu, potichu, pojmenovává každý vjem – „vidění", „slyšení", „myšlení" – aby si udržel ostrost pozornosti. Po desetiletí to fungovalo přesně takhle: tiše, dovnitř, sám se sebou.

Zlom přišel s americkým učitelem Kennethem Folkem. Jeho nápad byl jednoduchý a troufalý zároveň – co kdyby studenti říkali svoje notes nahlas? Učitel by pak přesně slyšel, jak student pracuje s pozorností, a mohl by mu dát okamžitou zpětnou vazbu, místo aby čekal na konec sezení a spoléhal se na to, že to student popíše správně. Folk tomu říkal „ping pong noting" – střídavé podávání si pozorování jako míčku přes síť. Bylo to vědomé porušení nepsaného pravidla, že meditace se odehrává v tichu.

Buddhist Geeks a nová generace

Tenhle experimentální duch dostal jméno a publikum díky Vince Hornovi, který v roce 2006 spoluzaložil Buddhist Geeks – projekt, jenž od začátku roku 2007 vysílal podcast a do roku 2010 měl přes milion stažení. Mezi lety 2011 a 2014 k tomu přibyla i konference. Podcast dnes žije dál na Substacku a přehoupl se přes deset milionů stažení. Horn dnes tuhle celou linii práce se vztahy v meditaci nazývá „multiplayer meditation" a spolu s Emily Hornovou ji učí přes platformu Meditate.io.

Z toho se postupně vyklubala celá rodina protokolů. Social noting probíhá v malé skupině nebo ve dvojici, v časovaných kolech, kdy každý nahlas pojmenovává, co prožívá v přítomném okamžiku – jedno až tři slova, buď se střídáte, nebo mluvíte přes sebe. Social mettá je obdobný formát pro praxi laskavosti nahlas. A pak existují ještě různé skupinové praxe pracující s představivostí a sdíleným prostorem.

Co se s tím dá naučit

Kdo se s meditací teprve seznamuje, může začít úplně jinde – třeba u pěti minut denně a klasického tichého sezení. Sociální formáty na to nasedají později, jako doplněk, ne náhrada.

Circling a příbuzné praxe

Vedle noting protokolů, které vycházejí přímo z buddhistické théravádové linie, se v Kalifornii koncem devadesátých let vyvinula paralelní větev: Circling. Vymyslel ji Guy Sengstock v Bay Area jako syntézu meditace, psychoterapie a skupinové práce s přítomností, shrnutou do hesla „já, ty, tady, teď". Z Circlingu postupem času vyrostly celé organizace – Circling Institute, Relateful, Transformational Connection – a vedle nich široká scéna her a komunit takzvaného authentic relating.

Co to řeší a co to riskuje

Pro introverta to zní jako noční můra – sedět v kruhu a nahlas komentovat, že se právě stydíte, protože sedíte v kruhu a nahlas komentujete. Je fér to takhle rovnou pojmenovat.

Smysl je ale docela praktický. Samostatná praxe je vděčná k iluzím – snadno si myslíte, že děláte techniku správně, a nikdo vám neřekne opak. Když notecujete nahlas před učitelem nebo skupinou, chyby a mezery se stávají slyšitelnými okamžitě, ne až za tři roky na retreatu. K tomu přibývá otázka, kterou solitérní obraz meditace obvykle přehlíží: samota v praxi bývá reálná a někdy těžká, a sdílený formát ji přímo řeší tím, že vás staví do místnosti (nebo do okna prohlížeče) s dalšími lidmi.

Riziko je zrcadlové: co je slyšet, může se snadno stát výkonem. Když víte, že vás skupina poslouchá, je těžké nezačít notecovat tak, aby to znělo dobře, místo aby to bylo prostě pravdivé. A ticho samo o sobě má hloubku, kterou žádné slovo nenahradí – jakmile pozorování převedete do řeči, něco z jemnosti prožitku nutně upustíte.

Online sanghy jako urychlovač

Covid tenhle posun k mluvené, skupinové praxi nečekaně urychlil. Zoomové sezení, discordové komunity, sekulární skupiny kolem meditačních aplikací i diskusní fóra jako r/streamentry na Redditu, kde si tisíce praktikujících vyměňují zkušenosti s technikou – najednou bylo normální meditovat s cizími lidmi na obrazovce, i mluvit nahlas o tom, co se v hlavě děje. Co začalo jako okrajový experiment pár učitelů, se stalo běžnou součástí online meditační scény. A nemusí se za tím jezdit do Kalifornie – společně se medituje i v Česku; příkladem je kalendář společných meditací na uplnynic.cz.