Odkud pochází

Vadžrajána — „diamantová cesta“ — přišla do Tibetu v osmém století z Indie; tradice spojuje její příchod s mistrem Padmasambhavou. V izolaci Himálaje se z ní vyvinul mimořádně propracovaný systém praxe, který se předává ve čtyřech hlavních školách: Ňingma, Kagjü, Sakja a Gelug (odkud pochází linie dalajlamů).

Po roce 1959 odešla řada tibetských mistrů do exilu — a učení, které bylo po staletí uzavřené v klášterech, se rozšířilo do celého světa.

Hlavní praxe

Jóga božstev

Vizualizace osvícené postavy spolu s recitací mantry. Nejde o uctívání vnější bytosti: praktikující si zpřítomňuje kvality probuzené mysli — soucit, jasnost, nebojácnost — až rozdíl mezi „mnou“ a „jí“ zeslábne.

Mahámudra a dzogčhen

Vrcholné praxe škol Kagjü a Ňingma. Místo postupného tréninku ukazují mysl přímo: spočinout v její přirozené, otevřené jasnosti (tib. rigpa) bez upravování čehokoli. Popis zní prostě, praxe vyžaduje zralost — a tradičně živého učitele.

Ngöndro

Přípravné praxe — poklony, recitace, meditace soucitu — které staví základ pro všechno další. Tibetská odpověď na otázku, proč zkratky nefungují.

Čím promlouvá dnes

Vadžrajána ukazuje, že imaginace není protivník meditace, ale její nástroj. Poctivá poznámka: pokročilé praxe této tradice se neučí z článků — potřebují učitele. Ochutnat její přístup ale můžete v našem článku o práci s vizualizací.