Odkud pochází

Taoismus vyrůstá z klasické Číny: Laozi a jeho Tao te ťing (asi 4. století př. n. l.) a hravý mudrc Zhuangzi položili základ vidění, v němž se nejhlubší síla projevuje jako nenásilí — wu-wej, jednání bez vynucování.

Z této filozofie se během staletí vyvinula propracovaná praxe „vnitřní kultivace“: taoistická vnitřní alchymie (neidan) pracuje s dechem, pozorností a životní energií čchi. Z téhož kořene pocházejí i čchi-kung a tradiční čínská medicína — tělo a mysl tu nikdy nebyly dvě různé věci.

Hlavní praxe

Zuowang — „sedět a zapomenout“

Taoistická odpověď na tiché sezení: postupně odkládat role, plány a nakonec i představu o sobě, až zůstane prosté, živé bytí. Zhuangziho slovy: zapomenout, že sedíte.

Dech do dantienu

Pomalý, měkký dech klesající do podbřišku — energetického centra zvaného dantien. Pozornost se usadí nízko v těle a mysl ji následuje.

Zhan zhuang — stoj stromu

Meditace ve stoji: tělo vzpřímené a uvolněné jako strom, který drží sám sebe bez úsilí. Praxe trpělivosti, která buduje tělo i pozornost zároveň.

Čím promlouvá dnes

Taoismus je jemná škola: nic nelámat, nechat věci dozrát. Pokud vám sezení v nehybnosti nesedí, jeho tělesné a dechové praxe mohou být vaše dveře — začněte třeba laskavější prací s dechem.